Na pozici ředitele sportovního resortního centra Olymp, které spadá pod ministerstvo vnitra, nastoupil Michal Volf teprve před několika měsíci, přesněji řečeno 1. srpna 2022. Vystudovaný právník má se sportem svou aktivní zkušenost: podílí se v roli asistenta rozhodčího na řízení fotbalových utkání a angažuje se také ve Fotbalové asociaci ČR.
Jednatřicetiletý Volf se stal vedoucím jednoho ze tří resortních sportovních center v Česku, pod které spadá 277 domácích sportovců z různých odvětví. Platí to o Martině Sáblíkové, Jiřím Liptákovi, Adamu Ondrovi, Michalu Krčmářovi a dalších známých hvězdách českého sportu.
Pod Olymp také patří mnoho objektů, které tvoří pro sportovce tak důležité zázemí a prostory k tréninku. Jedním takovým je atletická hala Otakara Jandery v pražské Stromovce, která sportovcům slouží hlavně v době zimních měsíců k přípravě na sezonu. Chodí sem sprinteři, vytrvalci, desetibojaři a další.
Chodili jsme tam pořád, teď už to nejde
Je tu ale háček. Pro atlety v dresech konkurenční Dukly či USK se v posledních měsících cesta do prostor haly uzavřela, nebo přinejmenším podstatně ztížila. „Prostě nám bylo řečeno, že tam nesmíme. Pak se rozhodlo, že tam může jen patnáct lidí (denně),“ líčí český čtvrtkař Patrik Šorm.
Šorm a další atleti z Dukly Praha prostory Olympu používají během zimy běžně, protože ve svém klubu nemají adekvátní podmínky pro náročný trénink. „Chodili jsme tam pořád,“ vzpomíná na svá aktivní sportovní léta také Roman Šebrle, někdejší desetibojařský rekordman a vítěz olympijských her v Aténách (2004).
Se změnou na ředitelském postu podle atletů došlo i ke změně přístupu: ve Stromovce už nejsou (tak) vítaní. „Limit je patnáct lidí na den, v tom jsou i trenéři, takže sportovců tam může třeba deset nebo jedenáct,“ nastiňuje Šorm současnou situaci, která může mít dopady třeba na výsledky české atletiky na březnovém halovém evropském šampionátu v Istanbulu.
Řeč je totiž o předních českých sportovcích, mnohdy medailistech z evropských a světových akcí, kteří nyní musí čekat, zda na ně – takříkajíc – vyjde řada (s Duklou byla uzavřena dohoda o denním limitu a seznamu třiceti „povolených“ osob, které mohou halu využívat; taková dohoda neexistuje v případě USK, viz níže).
Pokud se na seznam nevejdou, mají smůlu. A to je problém, neboť prostory v přetlakové hale na Strahově nejsou pro přípravu vyhovující, alespoň ne zcela. „Nic proti Strahovu, ale tam není palubovka, na které my závodíme. To je jak kdybyste měli závodit na sněhu, ale trénovali na betonu. Úplné sci-fi,“ pokračuje Patrik Šorm.
„Jsou tam horší zatáčky, což by se ještě dalo přežít. Hlavně je to ale přetlaková hala, takže vzduch tam není ideální. Po každém těžkém tréninku odcházíme s kašlem,“ dodává reprezentant, který má z halového ME doma tři cenné kovy. Ty získal coby člen úspěšných štafet na 4 x 400 m.
V nich vedle něj působí také Pavel Maslák. „Samozřejmě, že vůči atletice je to špatně, hlavně kvůli mladým lidem,“ říká Maslák, který coby nadějný talent dojížděl do haly až ze svého rodného Havířova. „Což by teď nešlo, protože bych nedostal povolení. Stále bych trénoval někde venku a v tunelu, takže v tomhle si myslím, že je to hodně omezující, hlavně spíš pro budoucí naděje české atletiky,“ zmiňuje Maslák další z negativních dopadů současných kroků vedení Olympu.
Sám Maslák má podle vlastních slov do haly stále přístup. Takové štěstí nemá Roman Šebrle, který poslední více než rok vede na Dukle svou desetibojařskou skupinu. „Nemůžu na Olymp. Jsou tam nesmyslné kvóty, takže tam reprezentanti nesmí trénovat,“ říká bývalý desetibojař. První muž, který překonal hranici 9000 bodů, přidává rovnou i zkušenost svého svěřence Marka Lukáše.
„Marek tam šel trénovat a záhadně se dovnitř dostal. Potřeboval trénovat třístovky, což je jeden z nejdůležitějších tréninků zimy. No a vyhodili ho. Nedotrénoval a musel běhat úplně jiný trénink v tunelu,“ popisuje neveselou realitu české atletiky, která může být pro pozorovatele z vnějšku stěží pochopitelná.
„Zasloužilé“ prostory Strahova zná velmi dobře také koulař Tomáš Staněk. „Máme tu celoročně zázemí. Občas je tu zima, práší se tu. Je blbé, že tu máme kruh, na kterém se nesoutěží. Ten mají na Olympu, kam se snažíme dostat a stále to nejde. Je rychlejší a bylo by dobré si na něm párkrát zaházet,“ vysvětluje.
Jenže v současnosti má smůlu. Jeho případ je ale o to závažnější, neboť jeho USK nemá s Olympem uzavřenou dohodu o využívání haly. Český rekordman a obhájce zlata z HME se tak nemůže připravovat na jediném místě v Praze, které mu je schopné poskytnout podmínky adekvátní k atletickým standardům roku 2023.
Od časů, kdy se v hale Otakara Jandery podle libosti proháněl Šebrle spolu s Tomášem Dvořákem, se zjevně mnohé změnilo.
Pokud vám to nevyhovuje, přidejte se k nám
Posun v přístupu souvisí se změnou na ředitelském postu. Do řídící pozice se v srpnu dostal již zmíněný Michal Volf, který vyhrál výběrové řízení ministerstva vnitra. Sám se popisuje jako sportovní nadšenec. „Necítím se jako sportovní politik. Jsem nadšenec do sportu, právník a člověk, který se zajímá o sportovní dění,“ řekl v říjnu 2022 v podcastu Přes Příkop.
Volf převzal jedno ze tří center, které podle svých stanov „zabezpečuje vytváření potřebných předpokladů pro přípravu sportovních talentů a pro státní sportovní reprezentaci“ a jehož „prvořadým úkolem je (…) zabezpečení přípravy sportovců ke státní sportovní reprezentaci v následujících sportovních odvětvích: atletika (…).“
Olymp také „zabezpečuje jako jedno ze tří resortních sportovních center (…) přípravu sportovní reprezentace České republiky (…)“. Z uvedených stanov tak vyplývá, že hala Olympu nemá sloužit pouze k potřebám tohoto centra, ale k přípravě celé české reprezentace. Do ní ale samozřejmě patří také sportovci z Dukly či z USK.
Ředitel Volf ale s podobným výkladem nesouhlasí. „Naše pravidla umožňují sportovat našim sportovcům. Na určité spolupráci jsme se dohodli s Duklou. U ostatních sportovců je ta situace trochu složitá. Je ale zapotřebí dodržovat pravidla, která jsou nastavena. Je otázka, zda by tito sportovci neměli být zařazeni u nás na Olympu, pokud chtějí (prostory) využívat,“ říká Volf.
Dodává, že s tímto nápadem kontaktoval i Český atletický svaz. „Pakliže se sportovci takto rozhodnou a budou chtít mít tyto podmínky, mohou být zařazeni na Olympu,“ dodává Volf. To se týká například koulaře Staňka – ve Stromovce mají kruh, na kterém se (typově) bude závodit na halovém evropském šampionátu. Coby atlet z USK si jej ale nemůže vyzkoušet.
Podle Volfa by tak mohl přejít pod vlajku Olympu a celá situace by tím byla vyřešena. Otázkou ale zůstává, zda podobné „přetahování“ konkurenčních atletů (konkurenčních ve smyslu české extraligy, nikoliv české atletiky) přísluší řediteli jednoho ze tří center, jehož hlavním úkolem by měla být péče o domácí atletiku.
„Dnes je atletika zařazená ve třech resortních centrech, která nemají stejné podmínky, ať už finanční nebo infrastrukturní. Je na konkrétním sportovci, pod kterým chce být zařazen,“ říká ale Volf. To platí například pro finanční stipendia pro sportovce z USK (Dukla ani Olymp podobnou možnost nemají), kde je situace „vyvážena“ tím, že klub zase nemá vlastní sportoviště.
„Není možné, aby u nás trénovala celá česká atletika včetně juniorů. Máme nějaké kapacitní možnosti. Ta hala to nezvládne,“ dodává Volf. Jak to hala Otakara Jandery zvládala v letech před příchodem stávajícího ředitele, je otázkou.
Konkrétní procentuální vytížení haly na dotaz redaktora iSport.cz nebyl Volf schopen vyčíslit.
Ať přijde konec žabomyších válek
Mezitím trpí celá česká atletika. „Hala je sice ve vlastnictví Olympu, ale to je státní resort. Takže nevidím důvod, proč by si tam český reprezentant nemohl vzít sparingpartnera nebo proč se toho někteří reprezentanti museli vzdát,“ zlobí se Šorm, který zmiňuje svého kolegu, sprintera Jana Velebu, jako toho, kdo se svého „místa v Olympu“ vzdal.
Čeští sprinteři z Dukly se tak připravují ve ztížených podmínkách, které jsou světovému i evropskému standardu leccos dlužny. „Vysvětleno mi nebylo nic, jen vím, že nás tam nechtějí pustit. Takhle si házet klacky pod nohy, zvlášť v atletice, která by potřebovala být vidět v jiném světle… Nemyslím si, že je to správné,“ přidává se také koulař Staněk.
Popularita atletiky není v těchto letech tam, kde by ji mnozí rádi viděli. Medaile přicházejí, ale ne v tak hojném množství. Česká atletika stejně jako celý český sport obecně trpí nedostatkem financí, což se ještě zvýraznilo vinou covidových let a současné inflační a energetické krize.
„Žabomyší války“, jak o současných půtkách mezi Olympem a sportovci z jiných klubů hovoří Roman Šebrle, pak mohou působit rovnou kontraproduktivně. „Když děti vidí, že nemohou odběhat ani třístovky, tak asi raději půjdou na jiný sport,“ říká. „Je to úplně zbytečné. Svaz by se do toho měl vložit a začít ty pokřivené vztahy napravovat. Nejvíc tím bude trpět atletika, potažmo reprezentace,“ dodává Šebrle.
Sekunduje mu také Staněk. „Je to hloupý problém, který vrhá stín na českou atletiku. Přijde mi bláznivé házet klacky pod nohy lidem, kteří mohou přivézt medaile. Jestli jde o to, aby Olymp byl v extralize úspěšnější než USK nebo si hrát na klubovou příslušnost v zisku medailí a reprezentace, to mi přijde hloupé. Svaz by měl podniknout kroky, aby reprezentanti měli plnohodnoté podmínky. Tohle plnohodnotné podmínky nejsou,“ doplňuje český koulař.
Dokud se situace nezlepší, krize v domácí atletice nejspíš bude pokračovat. Zda se to odrazí v českých medailových úspěších, ukáží příští roky a nadcházející mezinárodní šampionáty. „Přijde mi úplně bizarní, že pan ředitel rozhoduje o tom, kdo do haly smí, a kdo ne. Přijde mi to jak z jiné galaxie a hrozně rád bych byl, kdyby se to změnilo,“ přeje si Šorm.
Další týdny a měsíce ukážou, zda bude vyslyšen.
Zdroj: ČT Sport