Dřív si tu páry říkaly svá ano, teď svatební resort plní uprchlíci před válkou. Prošlo jím přes tisíc lidí

Říká se, že první noc v novém domě si člověk má něco přát. Ukrajinští uprchlíci si bezpochyby přejí vrátit se domů. Jenže z domků a bytů mnohých z nich jsou dnes jen ruiny. Obyvatelé čerstvě postaveného uprchlického městečka pocházejí z míst jako jsou ostřelovaný Slovjansk, Kramatorsk, Lysyčansk. A jejich otcové, synové a bratři tam právě teď svádějí tvrdý boj s Rusy.

„Utekli jsme 12. března. Začaly tam boje a já se vyděsila kvůli dítěti, a tak jsme odjeli,“ popisuje čerstvě osmnáctiletá Vladislava, uprchlice ze Slovjansku. Vyrazila s teprve osmidenní dcerkou Kamilou a mladší sestrou na západ země. Po čtyřech týdnech dorazil i její partner Daniil.

„Granát přiletěl na náš dvůr. Zůstal jsem ještě měsíc. Mezitím jsem se přihlásil a čekal, až mě povolají do armády,“ vypráví mladík.

MÍSTO SVATEBČANŮ BĚŽENCI
Mladí rodiče měli štěstí – na svém útěku narazili na Halinu Kitovou. Kvůli trpké zkušenosti s Rusy – tři ze čtyř dědečků rodiny strávili dlouhá léta v sovětských gulazích – měla hned druhý den války s manželem a dvěma syny jasno – otevřeli brány svého luxusního svatebního resortu běžencům.

„Dostáváme dávky od dobrovolníků a různé dary. Ale většinu platíme ze svého,“ popisuje Kitová. Úplně bez pomoci podnikatelsko-humanitární rodina ale nezůstala. Nejprve pomohl český Člověk v tísni darem desítek matrací a ložního prádla. Pak nezisková organizace ze Spojených států poslala deset obytných buněk. Pan Kit na pozemku vybagroval a vybetonoval místo pro zbrusu novou vesničku.

„Teď je to mnohem pohodlnější. V hromadném ubytování to bylo náročné. Zvlášť pro někoho v mém věku. Tady je to tiché, čisté, skvělé,“ pochvaluje si uprchlice z Kramatorsku, seniorka Ljudmila Pavlovna.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.