Umírání je v naší společnosti tématem, které stále stojí na okraji, v některých případech je dokonce tabu. Jenže smrt a umírání patří k životu, ať chceme nebo nechceme a je přínosem pro všechny této oblasti věnovat pozornost. Výzkumy ukazují, že většina lidí se nebojí smrti samotné, ale jejich obavy jsou spojené se strachem z bolesti, ztráty důstojnosti a v neposlední řadě strachu z toho, že člověk zůstane sám. Poradit si s těmito obavami je jeden z řady úkolů paliativní péče. Díky multidisciplinárnímu týmu, i možnosti poskytovat služby v mnoha různých prostředích od nemocnice až po domácnost, dokáže udržet vysokou kvalitu života až do úplného konce.
Paliativní péče je tedy přístup zaměřený na zvyšování kvality života pacientů, kteří čelí život ohrožující nemoci. Cílovou skupinou nejsou jen pacienti, ale také jejich blízcí. Cílem paliativní péče je komplexní léčba, řešení a tišení bolesti a dalších příznaků nemoci, včetně psychických, sociálních a spirituálních obtíží, které mohou pacienta a jeho blízké sužovat.
V minulosti bylo možné se setkat s názorem, že paliativní péče začíná tam, kde už ta lékařská končí. Ale tak to rozhodně není, paliativní péče je nezbytnou součástí medicíny a novodobé výzkumy ukazují, že čím dříve je zahrnuta do celkové péče o těžce nemocného pacienta, tím více z ní může pacient i jeho blízcí vytěžit. V takových případech je vhodné poskytovat pacientovi oba typy péče současně a jejich poměr upravovat dle vývoje zdravotního stavu. Tišit bolest, mírnit tělesné i duševní utrpení a zachovávat důstojnost pacienta určitě nestojí v cestě cíli pacienta vyléčit. Ba právě naopak, může to být vhodným doplňkem a výsledkem bývá spokojenější a delší život, než když je využito pouze klasické nemocniční péče. Správně nastavená paliativní péče by měla započít v momentě určení diagnózy a končit až podporou rodiny během zármutky.
Jak je uvedeno výše, jednou z výhod paliativní péče je možnost ji poskytovat i na jiných místech, než v nemocnici. Data výzkumu, který provedla agentura STEM/MARK pro organizaci Cesta domů, ukazují, že téměř 80% dotazovaných by si přálo umírat v domácím prostředí, ale ve skutečnosti má tuto možnost jen kolem 4% nemocných. Kvalita života, jejíž podpora až do samého konce je cílem paliativní péče, se do značné míry odvíjí od prostředí, kde se pacient v danou chvíli nachází a od péče, kterou mu je v takovém prostředí možné poskytnout. Paliativní péče je poskytována v následujících třech prostředích.
Mobilní hospic
V případě tohoto typu služby je specializovaná paliativní péče poskytována v domácím prostředí pacienta, a to 24 hodin denně. Multidisciplinární tým dochází za pacienty domů a umožňuje spolupráci s rodinou, aby mohl nemocný důstojně a bezbolestně zemřít v prostředí, kde se cítí dobře.
Lůžkový hospic
Tento typ je vhodný pro pacienty, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí prožít své poslední dny doma. Lůžkové hospice se snaží co nejvíce přiblížit domácímu prostředí a to i tím, že blízcí mají neomezené návštěvní hodiny či mohou být ubytováni přímo v hospici. Do nabídky komplexní péče multidisciplinárního paliativního týmu patří i podpora pro blízké.
Nemocniční paliativní péče
Poslední typ paltiativní péče je poskytován na různých odděleních nemocnic a to ve formě konziliárních paliativních týmů, které pomáhají s péčí o pacienty, slouží jako expertní poradenský tým pro kolegy z jiných oddělení a v neposlední řadě pracuje s rodinou pacienta. Alternativou jsou lůžková oddělení paliativní péče, která mají podobu klasických oddělení s hospicovými lůžky. V České republice není zatím paliativní péče běžnou součástí služeb nemocnice. Ale rozhodně se objevují tendence, aby tomu tak bylo. Prvním systémovým krokem v tomto směru byl program Spolu až do konce, na kterém spolupracovalo i Centrum paliativní péče.
Všechny tyto tři typy poskytování paliativní péče spojuje jeden důležitý prvek, který se objevuje u všech. Tímto prvkem je multidisciplinární paliativní tým. Zastoupení odborníků z různých oborů je vzhledem k rozmanitosti potřeb pacienta nezbytné, navíc když je podpora směřována i k jeho rodině a blízkým. Je nutné se zaměřit jak na fyzické příznaky spjaté s nemocí, tak i psychické a existenciální obtíže a v neposlední řadě na aspekty péče. V týmu tak jde o úzkou spolupráci lékaře, zdravotní sestry, sociálního pracovníka, psychologa či psychoterapeuta a duchovního. Ti společně s pacientem a jeho rodinou hledají cestu, pro co nejlepší kvalitu života, kterou daná situace umožňuje. Každý v týmu má svou roli s jasně definovanými úkoly. Paliativní lékař přijímá pacienta do péče, vyhodnocuje příznaky a nastavuje léčbu. Tu pak případně upravuje v závislosti na vývoji nemoci. Paliativní sestra zajišťuje vykonávání péče předepsané lékařem, monitoruje aktuální zdravotní a psychický stav všech zúčastněných a dle potřeb koordinuje ostatní služby poskytované týmem. Kontakt s pacientem a s jeho rodinou je v tomto případě velmi intenzivní. Sociální pracovník má na starost především praktické aspekty, pomáhá rodině např. s uzavíráním smluv, zajišťováním příspěvku na péči, půjčováním kompenzačních pomůcek atd. Psycholog případně psychoterapeut se stará o duševní stránku, a to jak u pacienta, tak u jeho rodiny a blízkých. Nabízí možnost probrat náročnou životní situaci, pomáhá při vyrovnávání se s existenciální úzkostí a také se zaměřuje na velmi důležité téma, kterým je urovnání problematických situací či vztahů. Zapojení duchovního do týmu pak závisí na přání pacienta a jeho rodiny, jeho role v týmu je podporovat všechny zúčastněné a hledat naději a víru. Do týmu, především u mobilních hospiců, pak často patří ještě odlehčovací asistenti, kteří pomáhají pečujícím s každodenní péčí a provozem domácnosti. Neocenitelnou úlohu pak mají dobrovolníci. Kteří mohou zajišťovat jak odlehčovací služby, tak poskytovat prostor pro rozhovor či „pouhou“ lidskou blízkost.
Vzhledem k faktu, že i po smrti pacienta většinou přetrvává potřeba podpory rodiny a blízkých, zůstává s nimi multidisciplinární tým v kontaktu i nadále. Může pomoci s praktickými úkony, jako je vypsání úmrtního listu či zajištění pohřbu, nebo podpořit v procesu truchlení. Vzhledem k tomu, že průběh této fáze je velmi individuální, jsou kromě okamžité psychologické pomoci nabízeny také návazné služby ve formě komunitních akcí a pravidelných setkávání pozůstalých.
Důležitost co nejdůstojnějšího prožití posledních dnů a všech náležitostí kolem si začínají uvědomovat nejen jednotlivci a neziskové organizace, ale také političtí zástupci. Ti mají možnost svou podporu vyjádřit zejména prostřednictvím tolik potřebných financí. Středočeský kraj letos vyhradil na dotace ze Středočeského Humanitárního fondu v rámci tematického zadání Zdravotnictví 6 milionů korun. Fakt, že je to dvakrát tolik, než bylo v minulém roce, ukazuje na vítanou změnu. To si pochvaluje i náměstek hejtmanky pro oblast zdravotnictví Pavel Pavlík (ODS), který se na prosazení vyšší částky podílel. Finance ze Středočeského Humanitárního fondu jsou určené například na podporu paliativní a hospicové péče nebo péče ošetřovatelské a paliativní poskytované ve vlastním sociálním prostředí. Dotace bude rozdělena mezi sedmnáct subjektů. Většina podpořených projektů se zaměřuje na paliativní péči v domácím prostředí pacienta, ale objevuje se i podpora propojení „klasické“ ošetřovatelské péče s paliativní tak, aby byla zajištěna potřebná kontinuita.
Počet hospiců, ať už tech lůžkových, domácích mobilních nebo zařízení v rámci nemocnic se naštěstí neustále zvyšuje. Nezbytné je ovšem dobré financování, tak aby všichni zaměstnanci mohli dostat za svou bezpochyby náročnou práci odpovídající ohodnocení a zároveň bylo možné pořídit potřebné pomůcky a lékařský materiál a uhradit další přidružené výdaje. Vybraný hospic tak můžete podpořit i vy, ať už finančně, materiálně nebo dobrovolnicky. Ve středočeském kraji se nachází například tako zařízení: Benešov – RUAH o.p.s., Beroun – Centrum domácí péče, Čerčany – Domácí hospic Dobrého pastýře, Kladno – Hospic svaté Hedviky, Kolín – Domácí hospic Srdcem
Kutná Hora – SC domácí péče, o.p.s., Lysá nad Labem – Domácí hospic Nablízku, z.ú., Mělník – Hospic Tempus, z.s., Příbram – Paliativní tým oblastní nemocnice Příbram, Sedlčany – Domácí hospic Křídla. Nemocnice v Kolíně a v Kutné Hoře pak poskytuje paliativní péči v rámci lůžkového oddělení. Každé ze zařízení si cílovou skupinu a podmínky přijetí a poskytování služby, definuje dle sebe a mohou se tak mírně lišit. Obecně však lze říci, že primární cílovou skupinou jsou nevyléčitelně nemocní lidé, potažmo jejich rodiny a blízcí, kteří chtějí své poslední dny prožít co nejdůstojněji. V případě mobilních hospiců pak hraje roli ještě vzdálenost domácnosti pacienta od sídla hospice, většinou je tato vzdálenost stanovena na 30 km.
I přes úvodní skepsi uvedenou v prvním odstavci tohoto článku, že téma smrti a umírání je stále okrajovou záležitostí, ukazují další řádky textu naději, že je i v České republice tendence ke zlepšení. Ať už jde o počet hospiců nebo navýšení finanční podpory směřované do této oblasti. Stále jsme však na začátku, ale každý z nás může přispět k tomu, aby mohlo stále více lidí prožít poslední dny svého života důstojně a tak, jak si přeje. A to nejen zmíněnou přímou podporou vybraného hospice, ale i “pouhou” diskuzí a otevíráním tohoto tématu.