Vrcholní politici se v souvislosti s rozdělením Československa pohybovali mimo ústavní rámec, což byl špatný vklad do budoucí politiky. Téma chybějícího referenda o zachování Československa by zasloužilo méně lehkovážný náhled. V rozhovoru s ČTK to řekl historik Tomáš Zahradníček z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. V pátek uplyne 30 let od doby, kdy Václav Klaus a Vladimír Mečiar, předsedové vítězných stran voleb v červnu 1992, v brněnské vile Tugendhat uzavřeli dohodu o rozdělení Československa k 1. lednu 1993.
Podle Zahradníčka stojí za to znovu „promyslet“ otázku referenda, které se neuskutečnilo. Neústavní postupy označil za stín v procesu zániku Československa. „Důsledky faktu, že české politické instituce jednaly od vyhlášení výsledků voleb mimo ústavní rámec a společnost to tolerovala, se v politické kultuře projevily až dodatečně,“ řekl. „Právě jsme na konci desetileté vlády prezidenta, který nehleděl na vymezení své funkce a dělal věci, které neměl. Také naše vlády k zákonům spíš jenom přihlížejí jako k jedné z okolností vládnutí, než že by se je snažily striktně dodržovat. Není divu, tato republika vznikla na konci roku 1992 tak, že lidé v ústavních funkcích dělali věci, ke kterým neměli žádné oprávnění,“ řekl. Podle něj šlo o neblahý vklad do politické kultury v obou nástupnických státech.
„Proto myslím, že by ignorování referenda, z hlediska tehdejší ústavy jediného přípustného způsobu zániku federace, zasloužilo méně lehkovážný přístup, než se obvykle volí,“ uvedl Zahradníček. Popřevratová politika se podle něj odehrávala ve zvláštním právním stavu.
„Na jednu stranu přebírala existující politické instituce, ale na druhou stranu politici říkali, že se nebudou podřizovat komunistické ústavě. Zavedla se tak zvyklost, že ve výkonných funkcích se v Praze politik nemusí ohlížet na ústavu, pokud najde nějaký podstatný důvod, kterým svůj krok ospravedlní,“ popsal Zahradníček s tím, že před 30 lety tím důvodem byly vztahy se Slovenskem. „Což byla problematika závažná, a po rychlém rozdělení se situace opravdu zlepšila. Neměli bychom však přehlížet ani stinné stránky zvoleného řešení,“ uvedl. Míní, že se tak dosud neprosadilo pojetí právního státu, v němž překročení ústavních pravomocí není za žádných okolností přípustné. Podle Zahradníčka se české politice nikdy nepodařilo navrhnout uspokojivou podobu společného státu a rychle se měnící politické elity v tom stále improvizovaly. Popsal, že od počátku jednání o federaci v roce 1968 Češi nevěnovali dost pozornosti práci na „institucionální architektuře“ a jen ustupovali naléhavým slovenským požadavkům.
„Kdyby to Češi mysleli s federalizací vážně, museli by například okamžitě navrhnout přesun hlavního města na slovenskou stranu hranice,“ sdělil Zahradníček. Podle historika měla federální výkonná moc sídlit v menší z republik, což by pomohlo symetrii federace. Zahradníček míní, že takové federaci by Češi nedávali zbytečně moc pravomocí, čímž by odpadla spousta problémů. „Ale k takovému přístupu se česká politika nepropracovala ani v roce 1968, ani po roce 1990,“ uvedl.
„Když v roce 1992 Češi říkali, že chtějí bránit Československo, tak nemluvili o federalizovaném Československu, ale o mýtické Masarykově republice. Federalizovaný stát už byl pro ně pokažený a docela ochotně se ho zbavili,“ řekl. Ve vítězích voleb z června 1992 podle Zahradníčka už nějakou dobu dozrával plán, že by Československo v tehdejší podobě bylo nejlepší zrušit. „V publicistice předvolebních novin ODS takové záblesky najdeme bez větších problémů ,“ upozornil.
Zahradníček nicméně míní, že až nyní nastává plodné období pro historický výzkum tehdejších událostí a nejlepší příspěvky o konci federace teprve vzniknou. „Zatím se mluvilo a psalo ve stínu událostí, částečně to stále byla součást politiky. Máme celou knihovnu příspěvků od očitých svědků, pro budoucnost nám pomůžou uchovat názory současníků. Před námi je otevření archivů, i těch zahraničních, z nichž vyplynou nové informace. S časovým odstupem a novými prameny bude užitečné se znovu podívat na všechny pozitivní i negativní důsledky rozdělení Československa,“ dodal.
Autor: ČTK