Jiří Havránek: Stát má výstavbě bytů pomáhat, sám je ale stavět nemá

Víte, jak poznáte, že už jste opravdu dospělí? Když v hospodě místo toho, kdy a kam s kamarády vyrazíte, začnete řešit, komu se narodilo dítě, kdo se oženil, nebo kolik stojí pozemek na vsi, případně 2+kk ve městě. A mám pocit, že z nedostupného bydlení za rozumné peníze se stalo v poslední době hlavní téma mých vrstevníků. Proč to tak je a co s tím?
Budování domů i bytů je samozřejmě záležitostí firem a podnikatelů a stát by se v něm přímo neměl nijak angažovat. Jeho povinností ale je nastavit přehledná a srozumitelná pravidla, která stavební rozvoj nebudou brzdit a současně podpoří ty, kdo podpořit potřebují.
Jak se to státu daří? V letech 2007 až 2009 se v Česku stavělo v průměru bezmála 40 tisíc nových bytů ročně. Dopady celosvětové finanční krize pak výstavbu zpomalily, a i když po jejím odeznění začaly roční počty růst, k předkrizovým číslům se vracejí jen pomalu. Problémem jsou… nepřehledná a nesrozumitelná pravidla, anebo dokonce kreativní výklad pravidel úředníky. Protože leckde se stavět dá, o region vedle jsou stavební úřady a stavební odbory těžký soupeř.
Levicové vlády po roce 2013 tedy udělaly pravý opak, než by pro rozvoj výstavby bytů dělat měly – stavební řízení dále zkomplikovaly. Jeden příklad za všechny – změna stavebního zákona ministryně Karly Šlechtové z roku 2017, která přinesla další zbytečný papír s nic neříkajícím názvem závazné stanovisko orgánu územního plánování. Tohle jediné lejstro protáhlo stavební řízení tak, že jsme v jeho složitosti na 157. místě na světě. Na stejné úrovni s Kamerunem. Co se stalo? Přes opakovaná upozornění o možném zablokování řízení náhle přeneslo MMR část rozhodování o úroveň výše, na Stavební úřady v obcích s rozšířenou působností. Ty však nebyly na novou agendu personálně připravené. Posunutí připravených projektů kvůli nutnosti vyjádření souladu s územním plánem u stovek projektů měsíčně několika málo úředníky přineslo odklad staveb někdy i o 9 měsíců. V zimě se stavět příliš nedá, došlo tak odložení řady mnoha projektů o rok. Stavební zákon a celé řízení se musí opírat o promyšlenou digitalizaci.
Digitalizace podle mne musí přinést jednotný elektronický spis a přístup do něj musí mít všechny dotčené orgány. Od odborů životního prostředí, hasiče, silničáře, památkáře – všichni mají mít možnost vyjadřovat se k projektu zároveň a elektronicky dálkovým způsobem. Podobný systém digitalizace stavebního řízení známe z mnoha zemí, je běžně rozšířený třeba ve státě Washington v USA. U budov, jako jsou rodinné domky, lze bez problémů dosahovat povoleni stavby do třiceti pracovních dní. Zároveň mají mít úředníci, zpracovávající spis, možnost prohlásit sami sebe za nedostatečně kvalifikované pro povolení zvlášť složitých staveb. Problémem současného povolování je často přesouvání projektů mezi nadřízenými a podřízenými stavebními úřady. Nová podoba digitalizovaného spisu má umožnit „posunutí“ spisu odbornému referentovi, který se na daný typ složité stavby specializuje. Od výrobních hal po elektrárny, projekty silniční, dálniční nebo železniční infrastruktury.
Zatímco v roce 2013, tedy „před Babišem“, bylo podle Světové banky na získání stavebního povolení v Česku potřeba 120 dní, dnes je to 246. Takže podmínka číslo jedna – škrtejme zbytečné papíry, nespouštějme zbytečný nový stavební superúřad a prostě nechme lidi stavět.
I další řešení, která jdou ruku v ruce, jsou ale na stole. Jestli se znovu chceme dostat k nejméně 40 tisícům nových bytů ročně, musíme začít konečně stavět v brownfieldech, starých průmyslových nebo nevyužitých zemědělských areálech ležících často na zajímavých místech v centrech měst a obcí. To navíc řeší více problémů naráz – vzniknou nové byty, města a obce se zbaví po léta zanedbávaných problematických lokalit, a navíc nezanikne další kus přírody a zemědělské půdy na okraji dosavadní zástavby. Pro výstavbu v těchto prostorách se navíc dají využít evropské peníze z Národního plánu obnovy. Škoda, že vládní plány z celkových 180 miliard korun na tuto důležitou prioritu počítají jen s 3,3 miliardami.
Další dílčí kroky? Bezpochyby je nutné snížit DPH na rekonstrukci a výstavbu standardních bytů z 15 na 10 procent a zvýhodnit hypotéky na první bydlení pro mladé lidi. Motivovat investory k výstavbě nájemního bydlení zkrácením odpisové doby u takových domů.
Tato sada důležitých kroků, které podpoří jak nabídku kvalitních bytů, tak možnosti lidí pořídit si vlastní bydlení, je jasným zadáním pro stát v příštích letech. Složitá situace na trhu bydlení má řešení, na kterém se má stát podílet nepřímo – podporou mladých stavebníků, rodin, které si pořizují bydlení pro sebe.
Když s nimi vláda vzešlá z říjnových voleb začne, třeba už na Vánoce budeme u piva nadávat o něco míň.

Jiří Havránek, autor článku (foto archiv JH)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.