Náhradní rodinná péče aneb když rodina nestačí

Když je potřeba nahradit péči rodiny

V ideálním světě žije každé dítě v harmonické rodině, kdy o něj pečují jeho rodiče a naplňují jak jeho fyzické, tak psychické potřeby. Věnují se mu, rozvíjí ho a především mu poskytují bezpečný prostor, ve kterém se dítě cítí milované a přijímané. Bohužel v ideálním světě nežijeme a řada dětí takové štěstí nemá, o některé se jejich rodiče dokonce nechtějí nebo nemohou starat vůbec. To ovšem automaticky neznamená, že musí vyrůstat v ústavní péči. Ta by měla být až poslední možností, když selžou možnosti náhradní rodinné péče. Náhradní rodinná péče má několik forem. Patří do ní osvojení dítěte, svěření dítěte do péče jiné osoby, poručnitví a pěstounská péče. Ta se pak dělí na zprostředkovanou pěstounskou péči, pěstounskou péči na přechodnou dobu a nezprostředkovanou pěstounskou péči. To, jaký typ péče je zvolen, závisí na rodinné situaci dítěte. Záleží například na tom, jestli se předpokládá, že se dítě bude navracet do své biologické rodiny, případně jestli má příbuzné, které se o něj chtějí a mohou postarat. Klíčový je pak zájem dítěte. Níže si jednotlivé formy stručně představíme.

Osvojení dítěte

Osvojení dítěte je známo pod užívanějším, ovšem neoficiálním, termínem adopce. Lze říci, že jde o přijetí cizího dítěte za vlastní s cílem vytvořit mu bezpečný, opravdový a harmonický domov. Osvojitel musí naplňovat určitá kritéria, musí být zletilý a zároveň dostatečně vyzrálý na to, aby dovedl o dítě pečovat a zajistil mu tak řádnou výchovu a všestranný fyzický, psychický i sociální rozvoj. Musí zde být také přiměřený věkový rozdíl a nesmí dojít k osvojení v přímé příbuzenské linii nebo mezi sourozenci. V takovém případě by totiž došlo k záměně sourozeneckých vztahů a mezi osvojencem a osvojitelem by vznikl právní vztah jako mezi rodičem a dítětem. To však neznamená, že by se dospělý sourozenec nemohl postarat o své nezletilé sourozence, samotná existence sourozeneckého vztahu už pro takovou péči vytváří dostatečný právní rámec.
Další podmínkou je, že k osvojení musí být udělen souhlas biologických rodičů, pokud tedy nejsou zbaveni rodičovských práv nebo zjevně nemají o dítě zájem. Tento souhlas jen navíc možné do tří měsíců zrušit. Toto opatření samozřejmě chrání vazby v biologické rodině a je nezbytné, ovšem také je jedním z důvodů, proč musí na jedné straně zůstávat řada dětí v ústavní péči a na druhé straně řada zájemců o osvojení bez dítěte.

Poručnictví

Poručník se dítěti stanovuje soudně v okamžiku, kdy ho není ani jeden z rodičů schopen zastupovat. Typicky se jedná o smrt rodičů, pozastavení či úplné zbavení rodičovské zodpovědnosti, nebo v případech, kdy nejsou rodiče v plném rozsahu způsobilé k právním úkonům. Cílem poručníka je chránit nezletilé dítě, které s ohlede na svůj věk není způsobilé k právním úkonům. Nejčastěji se jím stává příbuzný dítěte, či jiná blízká osoba a tato role je vykonávána pod pravidelným soudním dohledem, ať už se jedná o správu majetku dítěte nebo jeho osobní záležitosti. Mezi poručníkem a dítětem nevzniká stejný poměr jako mezi rodiči a dítětem, ale na rozdíl od pěstouna má poručník všechna rodičovská práva i povinnosti. V případě, že o dítě osobně pečuje mu pak náleží dávky pěstounské péče.

Svěření dítěte do péče jiné osoby

Ke svěření dítěte do péče jiné osoby dochází v případech, kdy o dítě nemůže pečovat rodič ani poručník a zároveň je v okruhu dítěte osoba příbuzná nebo blízká, která je schopná se o dítě postarat a má o něj zájem. Dítě má tak možnost zůstat v péči osob, které zná a důvěřuje jim. Nejčastěji se jedná o prarodiče. Rozsah práv a povinností pečujících vůči dítěti vymezuje soud a samozřejmě musí být opět dbáno na zájem dítěte.
Od pěstounství se tato forma liší tím, že nevzniká nárok na odměnu pěstouna (příspěvek při pěstounské péči) a zároveň nevzniká povinnost uzavřít Dohodu o výkonu pěstounské péče. Biologický rodičům je však soudem stanovena vyživovací povinnost a pečující s výživným následně hospodaří dle zájmu a potřeb dítěte.

Pěstounství

Pěstounství je státem podporovaná forma náhradní rodinné péče, kdy se pěstoun stará o svěřené dítě po dobu nezbytně nutnou. Často je to však i několik let nebo do dospělosti. Záleží také na typu pěstounské péče. Jde o děti, jejichž rodiče se o ně neumějí, nechtějí nebo nemohou postarat. Pěstounství je tedy institutem, který má pomoci dítěti překlenout období, kdy jeho biologická rodina nemůže plnit základní úlohu. Pěstoun o dítě pečuje osobně a je zodpovědný za jeho výchovu. Na rozdíl od osvojení, zde však z legislativního hlediska nevzniká mezi dítětem a pěstounem stejný vztah jako mezi dítětem a rodičem. Pěstoun může dítě zastupovat a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech a nemá k dítěti vyživovací povinnost. V případě mimořádných záležitostí, kam se řadí například i vyřízení cestovního dokladu, je nutné vyžádat souhlas zákonného zástupce dítěte, případně soudu. Povinností pěstouna je udržovat a prohlubovat kontakt dítěte s biologickou rodinou, samozřejmě pokud to není proti zájmu dítěte. Pěstounům náleží za péči finanční odměna, tyto dávky pěstounské péče by měly zohledňovat jak zajištění základního hmotného zabezpečení dítěte, tak zohledňovat náročnost péče. Nefinanční podpora je pak zajišťována prostřednictvím systému odborných služeb pro náhradní rodiny. Pěstouni si mohou vybrat doprovázející organizaci, a s ní, případně s úřadem uzavírají Dohodu o výkonu pěstounské péče. Doprovázející organizace pak zajišťuje povinné i nepovinné vzdělávání a další podporu.

Pěstounem se může stát v podstatě každý, kdo má bydliště na území České republiky, souhlasí se svěřením do dítěte do pěstounské péče a především skýtá záruky řádné péče. Společným pěstounům může být dítě svěřeno pouze pokud jsou manželé, ale se souhlasem, druhého manžela může být dítě svěřeno do pěstounské péče jen jednoho z manželů. Dítě lze svěřit do péče i jednotlivci, kdy nehraje roli, zda osoba žije sama, s partnerem nebo například v registrovaném partnerství. Pěstounem může být i osoba příbuzná, typicky jsou to prarodiče. Taková skutečnost má pak vliv na výši přiznané odměny pěstouna. V současné chvíli je tento bod poměrně hojně diskutován, protože došlo ke snížení odměn pěstounů pečující o dítě, se kterým jsou v příbuzenském vztahu. Argumentem je, že zde existuje minimálně morální povinnost se o dítě postarat. To sice může být pravda, ale z morálních hodnot se těžko zaplatí dítěti třeba kroužky. Typicky se toto snížení dotýká nejvíce pěstounů prarodičů, kteří si jen stěží mohou zajistit další finanční příjem. Je to tedy opět příkladem šetření na nesprávném místě a v konečném důsledku se negativní dopad opět odrazí na dětech.

Zprostředkovaná pěstounská péče

Pěstounem je člověk, který se dobrovolně rozhodne přijmout do své rodiny ohrožené dítě a věnovat svůj čas jeho výchově a péči o něj. To je stejné i pro ostatní formy pěstounství, v tomto případě však musí pěstoun projít potřebnými přípravami pro zájemce o pěstounskou péči. Dítě je do pěstounské rodiny umisťované na základě rozhodnutí soudu. Jedná se především o děti, o které nemůže pečovat rodič, a ni nikdo z blízké rodiny a předpokládá se, že tento stav bude trvat déle, než rok.

Nezprostředkovaná pěstounská péče

V tomto případě se jedná o péči příbuzných či blízkých osob a jde o úplně nejčastější formu pěstounství v České republice. Obvykle se dítě svěřuje do péče prarodičů, praprarodičů nebo jiných osob s příbuzenskou vazbou k dítěti. Dochází také ke svěření jiným blízkým osobám bez nutnosti příbuzenského vztahu. Tento typ péče je upřednostňován před ostatními typy náhradní rodinné péče. Nespornou výhodou je, že dítě zůstává ve známém prostředí, často je stále součástí vlastní rodiny, což se pozitivně promítá na jeho identitu, stabilitu a celkový duševní vývoj. Také zůstávají zachovány příbuzenské vazby a možnost identifikace s biologickými kořeny.
Jako u všeho mohou být i zde nevýhody. Především zde neprobíhá proces zprostředkování, kdy dochází k výběru určité fyzické osoby, která je vhodným pěstounem pro konkrétní dítě, ani psychologické testy. Nezprostředkovaným pěstounům může také chybět příprava a tedy komplexní informace o aspektech psychologického vývoje dítěte v náhradní rodinné péči. Největším problémem pak může být motivace, kdy pěstoun cítí povinnost postarat se o dítě, ale nezohlední svou situaci a možnosti. Negativní roli pak zde mohou také hrát rozdíly mezi generacemi či případné patologické styly výchovy. Tyto záležitosti však jdou do určité míry korigovat díky odborné podpoře a ve výsledku záleží především na tom, zda se dítě v rodině cítí bezpečně, milované a přijímané.

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Speciální typem pěstounské péče je pěstounská péče na přechodnou dobu. V ideálním případě trvá maximálně rok, pokud se vyskytnou závažné důvody, může být prodloužena. Pěstoun na přechodnou dobu je profesionálem a pěstounství se stává jeho zaměstnáním. Je řešením v situacích, kdy dítě nemůže ze závažných důvodů setrvávat ve své biologické rodině. Typicky se jedná o děti ve dvou případech. V prvním případě jde o děti, u nichž se čeká na udělení souhlasu s osvojením. V druhém jsou to děti, u kterých se předpokládá návrat do biologické rodiny a důvod, proč se o dítě nemohou postarat odráží nějakou aktuální situaci. Tyto důvody mohou být zdravotní, psychické nebo i sociální. Do poslední kategorie spadá například výkon trestu nebo tíživá finanční či bytová situace. Samozřejmě se může stát, že vhodné podmínky k návratu do biologické rodiny nenastanou, zde pak nastupuje některá z ostatních možností, tedy dlouhodobá pěstounská péče, případně osvojení, v horším případě ústavní výchova.

Občas se ozývají názory, že se lidé stávají pěstouny jen pro peníze. Týká se to především nepříbuzných pěstounů. To si ovšem může myslet jen někdo, kdo se do takové situace ani nezkusil vžít. Zkuste si představit, že přijmete do své rodiny dítě, a to i s celou jeho minulostí a traumaty a jako bonus dostanete biologické rodiče, které nejen že nemůžete ze života dítěte vymazat, ale je naopak vaším úkolem kontakt podporovat. Představit si, že tu pro takové dítě musíte být 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, tahle směna vám nekončí, ani v noci a ani, když jste třeba nemocní. Taková situace navíc často vyžaduje, abyste omezili nebo dokonce úplně opustili své zaměstnání, ať už je to kvůli věku dítěte nebo kvůli jeho specifickým potřebám. Když se sečte celá tato vynaložená energie a navíc se k ní přičtou všechny potřeby dítěte, zjistíte, že peníze rozhodně nemohou být motivací. Pokud jste si tuto situaci opravdu zkusili představit a nevyděsilo vás to, nebo vás to dokonce zaujalo, neváhejte a zkuste podniknout další kroky. Proberte situaci v rodině, zvažte své možnosti a pokud zaujetí bude dále přetrvávat, jděte do toho, přihlaste se na krajském úřadě a rozšiřte řady pěstounů. Je jich stále málo a děti čekají.
V současné době je v České republice 739 pěstounů na přechodnou dobu, kteří pečují o 869 dětí. Ve středočeském kraji je pak pěstounů na přechodnou dobu 125 a pečují dohromady o 137 dětí. Volnou kapacitu k přijetí dětí zde mají aktuálně pouze tři pěstouni, a ani v rámci celé republiky není toto číslo lepší. Volných je totiž pouze jedenáct pěstounů. To ukazuje, jaký je pěstounů na přechodnou dobu nedostatek a jak moc jsou potřební.

Rodina

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.