Děti vychované zvířaty představují neobvyklé případy, kdy děti strávily své rané dětství ve společnosti zvířat a byly odkázány na jejich péči a společnost. Tato témata fascinují mnoho lidí, a tak je zajímavé se podívat na některé z nejznámějších případů a zjistit, jak přežily a jak se jejich příběhy vyvinuly.
Viktor z Aveyronu:
Viktor z Aveyronu byl francouzský chlapec nalezený v roce 1798, ve věku asi 12 let, žijící s divokými zvířaty v lesích. Jeho příběh inspiroval mnoho výzkumníků, včetně lékaře Jean-Marc Gasparda Itarda, který se pokusil Viktora reintegrovat do společnosti. Viktor měl vážné problémy se sociálním a komunikačním vývojem, a i když se mu podařilo naučit se základní dovednosti, nikdy úplně nezvládl jazyk. Zemřel v roce 1828 ve věku asi 40 let.
Oxana Malaya:
Oxana Malaya je ukrajinská žena, která byla nalezena v roce 1991, když jí bylo osm let, žijící v blízkosti psí boudy a chovající se podobně jako pes. Oxana byla vychována zvířaty od útlého věku a nebyla schopna mluvit ani se chovat jako běžné dítě. Po intenzivní terapii a snaze o výchovu se jí podařilo získat určité sociální dovednosti, ale stále se potýká s omezenými komunikačními schopnostmi.
John Ssebuny:
John Ssebunya je ugandský chlapec, který byl nalezen v roce 1991 ve věku kolem 6 let, žijící v blízkosti opic v džungli. Přežil tím, že se naučil kopírovat jejich chování a způsob života. Po jeho nalezení byl přijat do dětského domova a podstoupil psychologickou a sociální rehabilitaci. S podporou odborníků se mu podařilo naučit se základní dovednosti a komunikovat s lidmi.
Genie Wiley:
Genie Wiley je americká dívka, která byla nalezena v roce 1970, když jí bylo 13 let. Genie byla izolována od lidí a byla téměř kompletně zbavena lidského kontaktu. Byla držena ve svém pokoji, kde byla připoutána na dětskou postel a nebyla jí poskytována řádná péče a výživa. Genie trpěla těžkým mentálním a fyzickým postižením, nebyla schopna mluvit a měla velmi omezené motorické schopnosti.
Po jejím objevení byla Genie umístěna do péče odborníků, kteří se snažili rozvíjet její komunikační schopnosti a sociální dovednosti. I když se Genie naučila několik slov a zlepšila se v některých oblastech, její cesta k úplné reintegraci do společnosti byla velmi obtížná. Dnes žije Genie v péči střediska pro dospělé s mentálním postižením.
Proslulá Kamala a Amala
Kamala a Amala jsou jedním z nejznámějších případů dětí, které byly údajně vychovány zvířaty. Byly nalezeny v roce 1920 v Indii, když byly ve věku asi 8 let. Podle zpráv byly tato dvě dívky, sestry, objeveny žijící v blízkosti vlků. Jejich příběh vzbudil značnou pozornost a stal se předmětem mnoha debat a spekulací.
Podle údajů, které se objevily, dívky byly velmi divoké, chovaly se jako zvířata, a zdálo se, že vlci je přijaly za součást své smečky. Kamala a Amala měly údajně omezené schopnosti řeči a byly fyzicky slabé. Když byly nalezeny, byly předány do péče místního reverenda J.A.L. Singha, který se pokusil přivést je zpět do lidské společnosti.
Singhovi se podařilo přimět dívky, aby zanechaly své divoké chování a přijaly některé lidské návyky, ale úplná reintegrace do společnosti se ukázala jako nemožná. Kamala zemřela v roce 1929 ve věku asi 16 let, zatímco Amala zemřela o rok později ve věku 17 let.
Případ Kamaly a Amaly byl dlouho předmětem debat a kontroverzí. Existují pochybnosti ohledně pravdivosti příběhu a zpochybňování jeho detailů. Někteří vědci tvrdí, že dívky mohly být postižené nebo opuštěné děti, které žily v divočině, ale nebyly přímo vychovávány zvířaty.
Přesto případ Kamaly a Amaly přitáhl širokou pozornost a stal se inspirací pro mnoho diskusí o vývoji a výchově dětí. Bez ohledu na pravdivost jejich příběhu nám připomínají význam lidské interakce, sociálního a emocionálního prostředí pro normální růst a vývoj dítěte.
Vlčí děti historie
Romulus a Rémus jsou legendární postavy z římské mytologie, známé jako zakladatelé Říma. Podle legendy byli Romulus a Rémus dvojčata narozená z bohyně Vesty a válečného boha Marta.
Podle pověsti byli Romulus a Rémus opuštěni svou matkou a vloženi do košíků, které byly vloženy do řeky Tibery. Tam je našla a zachránila vlčice, která je kojila a vychovávala ve svém doupěti. Později byli nalezeni pastýřem a vyrostli jako pastýři.
Když dospěli, Romulus a Rémus rozhodli založit vlastní město. Však se mezi nimi rozhořel spor o to, které místo bude novým sídlem. Romulus si vybral Palatin a Rémus Aventin. Nakonec se konflikt mezi nimi zhoršil a Romulus zabil Rémuse, čímž se stal jediným zakladatelem Říma.
Příběh Romula a Rémuse je silně spojen s mýty a symbolikou Říma jakožto města a říše. Tato legenda se stala jednou z nejznámějších ikonických příběhů o vzniku a zakládání města v historii.
Inspirovaly tyto příběhy dětí žijících se zvířaty nějaká známá díla?
Lidi už od nepaměti přitahovaly nestandartní situace a zvláštnosti. Jak by tomu tedy mohlo být jinak, samozřejmě, že tímto tématem se inspirovalo mnoho umělců. Zde jsou nejznámější díla, která rozhodně stojí za zmínku.
„Divoké dítě“
(The Wild Child): Tento film z roku 1970 režírovaný Françoisem Truffautem se inspiroval příběhem Victora z Aveyronu. Hlavní postavou je doktor, který se snaží reintegrovat divokého chlapce do společnosti a naučit ho komunikaci a sociálním dovednostem.
„Kniha Džunglí“
(The Jungle Book): Slavný román Rudyarda Kiplinga z roku 1894 a jeho filmové adaptace se inspirují příběhem Mowgliho, dítěte vychovaného vlky v indické džungli. Mowgliho příběh a jeho interakce se zvířaty jsou vyprávěny jako dobrodružný příběh se silnými tématy příslušnosti a identity.
„Genie: The Wild Child“
Tato kniha od Russella A. Rymera z roku 1993 se zabývá příběhem Genie Wiley, dívky vychované v izolaci. Knížka popisuje Geniinu neuvěřitelnou životní zkušenost a snaží se lépe pochopit, jaké důsledky to mělo na její vývoj a schopnost komunikace.
„Wolfskind“
(Wolf Child): Tento německý film z roku 2015, režírovaný Rickem Ostermannem, vypráví fiktivní příběh chlapce vychovaného vlky během druhé světové války. Film se zaměřuje na téma identity a lidské příslušnosti.
Tyto díla se inspirují nejen konkrétními případy dětí žijících se zvířaty, ale také se snaží o zkoumání lidské podstaty, sociálního vývoje a toho, jak prostředí ovlivňuje formování každého z nás. Příběhy těchto dětí vyvolávají otázky o lidské příslušnosti, komunikaci a o tom, co znamená být člověkem ve společnosti. Případy těchto dětí ukazují, jak silný vliv má lidský kontakt a sociální interakce na normální vývoj dítěte. Bez řádné péče a interakce s ostatními lidmi se těmto dětem nedostávalo nejen základních dovedností, ale i emocionálního a sociálního rozvoje.
Jejich přežití bylo z velké části závislé na jejich schopnosti adaptovat se na prostředí, ve kterém žily, a přijmout způsob života zvířat, která je obklopovala. Nicméně jejich reintegrace do lidské společnosti byla velmi obtížná, ačkoli se některým podařilo naučit se základní dovednosti a komunikovat s lidmi, jejich sociální a emocionální vývoj byl narušen.
Tyto příběhy nám připomínají důležitost lidského kontaktu, péče a podpory pro správný vývoj dítěte. Ukazují také, jak zranitelné jsou děti a jak je důležité zajistit jim bezpečné a podpůrné prostředí pro jejich růst a rozvoj.
Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/photos/socha%C5%99stv%C3%AD-pam%C3%A1tn%C3%ADk-vlk-%C4%8Dl%C3%A1nek-6805550/