Válka ochromila dopravu na východ Evropy. Na Ukrajinu nelétá nic, do Ruska jen přes Bělehrad nebo Istanbul

Kromě přemyšlského hraničního přechodu využívala osobní doprava za obvyklých okolností ještě jeden ukrajinsko-polský hraniční přechod, a to Rymachi–Dorohusk. Jezdil tudy noční vlak Kyjev–Varšava a také on posloužil k evakuaci civilistů z válkou sužované země. A konečně hranaté širokorozchodné vozy UZ se objevily až daleko od hranic ve Slezsku, kam se dostaly po nákladní širokorozchodné trati, která vede z Volyně přes Hrubieszow do Slezska.

Přes ukrajinsko-polskou hranici – nebo přesněji řečeno alespoň z jedné strany na hranici – vedou koleje celkem na sedmi místech, ale reálně se využívají pouze tři zmíněné přechody. Někde jsou tratě zcela zarostlé, na místech jako Hrebenne nebo Malhowice jsou koleje alespoň z jedné strany sneseny. Na polské straně byla nouzově obnovena trať k hraničnímu přechodu Kroscienko–Smolnica, z ukrajinské však nikoli, takže uprchlíci mohou do vlaku nastoupit až po překročení hranic.

Podle informací polského dopravce PKP Intercity i UZ jezdí vlaky z Přemyšle na Ukrajinu dál, a to třikrát denně. Končí ve Lvově. A ačkoli to zní neuvěřitelně, UZ ohlásila, že od 26. března obnoví provoz jednoho spoje IC+ Kyjev–Přemyšl.

Vedle Přemyšle je druhým klíčovým uzlem pro evakuaci válečných uprchlíků Čop – původně východoslovenská vesnice, kterou po druhé světové válce anektoval Sovětský svaz a spolu s Podkarpatskou Rusí ji připojil k Ukrajině. Za sovětských dob v ní vzniklo důležité nádraží, které dalo i podnět k růstu vesnice, z níž se stalo sice nevzhledné, ale přece jenom město.

Vedou odtud tratě jednak na Slovensko, ale i do Maďarska. Slovensko sice spojují s Ukrajinou dva železniční hraniční přechody, ale širokorozchodná trať Užhorod–Košice slouží pouze nákladní dopravě a k přepravě uprchlíků nebyla použita. Kdo se tedy chtěl přes hranice dostat vlakem, musel přejet z Čopu do Čierné nad Tisou.

Před válkou jezdily přes hranice dva páry rychlíků Košice–Mukačevo (kde končí kolej normálního rozchodu) a jeden pár osobních vlaků z Čierné do Čopu. Železniční společnost Slovensko (ZSSK) bezprostředně po ruské invazi oznámila, že ruší veškeré spoje na Ukrajinu.

První vlak, který ze Slovenska do Čopu přijel, tak byl tři dny po začátku války evakuační vlak z Prahy. Poté, co slovenské úřady rozhodly, že není možné vozit uprchlíky z Ukrajiny rovnou do Česka bez předchozího hraničního odbavení, přestaly do Čopu jezdit evakuační vlaky, ale ZSSK opět začala jezdit přes hranice s jedním rychlíkem (končí však již v Čopu, nikoli v Mukačevě) a jedním osobním vlakem. Ty by však měly být cestujícím k dispozici pouze v tomto směru, takže na Ukrajinu ze Slovenska vlakem dojet nelze.

Z Čopu jezdí evakuační vlaky i do Maďarska, které mělo před válkou přímé spojení na Ukrajinu rovněž v podobě páru rychlíků do Mukačeva.