Vyšetřování toho, co se stalo nad Srbskou Kamenicí, komplikovalo mlhavé počasí, které ostatně nepomohlo ani při záchranných pracích. Pátrání zkomplikovala i tma – byl konec ledna po páté hodině odpoledne.
Vyšetřovatelé sice měli několik svědků, ti ale kvůli špatné viditelnosti neviděli, co se stalo před pádem letadla, spatřili jen, jak trosky dopadly. Mohli říct pouze, co slyšeli, a to „hluk letadla přerušený dunivým nebo dutým výbuchem, zahřměním, duněním a podobně“, jak konstatuje závěrečná zpráva z vyšetřování.
Zároveň ale počasí také nebylo možným „viníkem“ neštěstí. V letové hladině 330 totiž nebylo tak špatné jako u země. Teplota byla zhruba 50 stupňů pod nulou, vítr foukal rychlostí do 20 metrů za sekundu a v té výšce bylo skoro jasno, mraky se držely u země. V trase letu nebyly turbulence.
Zásadní tedy byly ony zprávy o výbuchu či zahřmění. Den po nehodě se švédským médiím ozval anonym, který prohlásil, že se let stal cílem bombového útoku chorvatské nacionalistické teroristické skupiny, která útočila na jugoslávské cíle.
K něčemu podobnému došli nakonec i vyšetřovatelé. Příčinou pádu letadla byl podle nich výbuch trhaviny uložené v kufru. Po ohledání trosek bylo zřejmé, že se letadlo rozpadlo po explozi. Že ji způsobila nálož v kufříku hnědočervené barvy, který byl uložený ve větším černém kufru, vyplynulo z toho, že kufry byly jako jediná zavazadla poškozené zevnitř, i z toho, jaké škody byly na troskách částí zavazadlového prostoru.
„Rozlomení letadla v okamžiku výbuchu je nepravděpodobné. Silně rozrušená konstrukce letadla však nemohla odolávat rozlomení déle, než se projevil souhrn všech nepříznivých vlivů po výbuchu,“ stojí v závěrečné zprávě. Letadlo se rozpadlo na úrovni předního zavazadlového prostoru, kde kufry s náloží byly. Devatenáct lidí vypadlo z trupu ve vzduchu. Piloti byli v kokpitu a podle vyšetřovatelů „se zřejmě snažili zásahem do řízení situaci řešit, avšak vzhledem k charakteru nehody nemohl žádný zásah ze strany pilotů vést k úspěchu“.
Kdo byl pachatelem útoku na let JU 367 (respektive JAT 367), nebylo nikdy objasněno. Zavazadlo s náloží si nechal odbavit neznámý cestující pod falešným jménem, který poté do letadla nenastoupil. Tehdy to bylo možné, dnes by se v případě, že by někdo nebyl na palubě, ale měl odbavené zavazadlo, musel kufr vyložit – takové je poučení z několika podobných atentátů. Oficiálně nebyl útok spojován s chorvatskými nacionalisty.
České Lockerbie, nebo český KAL 007?
Konstatováním, že Srbská Kamenice byla malým českým Lockerbie – tedy starší obdobou pádu letadla nad Skotskem, kam se rovněž dostal zločinec s výbušninou, nešlo však o malý a poloprázdný douglas, nýbrž o zaplněný boeing 747, ve kterém zahynulo 259 lidí a ještě dalších jedenáct zemřelo na zemi – to oficiálně skončilo. Po revoluci se ale objevilo několik tvrzení, že to tak nebylo.
Úřady se k vyšetřování nikdy nevrátily s tím, že jde o konspirační teorie. Nicméně tu nejznámější zveřejnila v první dekádě tohoto století německá veřejnoprávní stanice ARD. Tvrdila, že se vyšetřovatelé snažili zakrýt, že prý letadlo spadlo nikoli z desetikilometrové, nýbrž ani ne kilometrové výšky. Redaktoři, kteří přišli s tvrzením, o němž uvádějí, že se opírá o záznamy tajných služeb, argumentovali hlavně tím, že těla obětí, rozptyl trosek a to, že jedna osoba na palubě přežila, neodpovídalo zřícení z deseti kilometrů. „Letadlo se rozpadlo několik set metrů nad Srbskou Kamenicí. Průběh této nehody byl úplně jiný a takzvaný zázrak je výmysl,“ prohlásil tehdy redaktor ARD Peter Hornung Andersen.
Jak by se do tak malé výšky v hornaté oblasti stroj dostal, proč by o tom nic nevěděla letová kontrola v Československu ani Německu a také proč by nic z toho nebylo na záznamu letových údajů – které se otevíraly v Nizozemsku, jak bylo již řečeno, a za účasti západních expertů – však již neozřejmili. Šlo prý o společnou akci StB a jugoslávské rozvědky, přičemž nebylo vysvětleno ani to, proč by tajné služby dvou států, jejichž vztahy nebyly z nejlepších, spolupracovaly na něčem takovém.
Další konspirační teorie – o níž však ARD hovořila jako o podezření, nikoli o jistotě – rovnou tvrdí, že výbuch nezpůsobila nálož, ale že jugoslávské DC-9 sestřelila československá stíhačka. Prý se dopravní stroj přiblížil k letadlu, kterým se východoněmecký vůdce Erich Honecker vracel ze zasedání Varšavské smlouvy v Praze, a protože podle výše zmíněné německé teorie byl jugoslávský let mimo svoji letovou hladinu, československé letectvo jej raději sestřelilo jako potenciální hrozbu.
V českých médiích však o spekulacích ARD i o tom, že by snad byl let 367 sestřelen, zapochybovali odborníci. Historik Daniel Povolný již po zveřejnění reportáže ARD vyloučil v rozhovoru pro ČT, že by českoslovenští vojenští letci stříleli, aniž by identifikovali cíl. Web iDnes.cz zase později citoval vojenského experta, podle nějž poloha trosek neodpovídá kilometrové, nýbrž mnohem větší výšce, odkud padaly.
Je ovšem pravda, že ani sestřel civilního letadla není nevídanou věcí. Jestliže patrně nejznámější a hlavně nejtragičtější explozí bomby byla ta nad Lockerbie, potom možná nejproslulejším sestřelem civilního letadla stíhačkou je událost z roku 1983 u Sachalinu. Sovětská stíhačka tam sestřelila zbloudilý boeing 747 na letu KAL 007 společnosti Korean Air, na jehož palubě bylo 269 lidí.
Ještě tragičtější byly další dva sestřely dopravních letadel, které však nezavinily stíhačky. V roce 1988 sestřelil americký torpédoborec íránské letadlo s 290 lidmi na palubě, v roce 2014 byl nad Ukrajinou sestřelen letoun malajských aerolinií, a to střelou odpálenou ze země, zahynulo 298 lidí. U nizozemského soudu jsou kvůli tomu obžalováni tři Rusové a jeden Ukrajinec.
Guinessův rekord jugoslávské letušky
Jak to bylo s Vesnou Vulovičovou? V době, kdy bomba vybuchla, byla v kuchyňce v zadní části letadla a připravovala občerstvení pro cestující. Dopad této části letadla zmírnily stromy. Svědci, kteří ji našli, jí poskytli první pomoc. Týden pak byla hospitalizována v nedaleké České Kamenici a následně převezena do Ústřední vojenské nemocnice do Prahy. Po čtrnácti dnech strávených ve Střešovicích byla letecky přepravena do Bělehradu, kde byla opět hospitalizována.
Chirurg Miloslav Randa, který o ni pečoval, uvedl, že měla zlomeninu spodiny lebeční s těžkým otokem mozku, dva zlomené obratle na přechodu dolní hrudní a bederní páteře a posunuté obratlové tělo bederní. Dále zlomeninu bérce a předloktí, několik zlomených žeber, polámané prsty, pohmožděná játra a ledvinu a množství tržných ran.
zdroj: ČT24 Zprávy